Metoda výuky? Stará, dobrá, osvědčená...

Nebudu Vám slibovat anglicky za tři měsíce, ani anglicky bez učení, ani bezpracný e-learning ani anglicky přímou metodou ani jiné reklamní tríčky. Nabízím Vám profesionální podporu ve Vašem úsilí, odborné vedení, individuální přístup, prostor pro procvičení toho, na čem jste doma mákli, a hlavně systematický postup kupředu. Nabízím příležitost smysluplně na sobě zapracovat v emocionálně příjemném prostředí.

1) Nultá hodina

Před zahájením výuky angličtiny se se zájemcem vždy osobně sejdu. Účelem setkání je zjistit stávající skutečnou (nikoli jím samotným udávanou) úroveň znalostí a s ohledem na cíl vybrat co nejvhodnější studijní materiál. Zájemce o výuku angličtiny, kteří nemají konkrétní představu o tom, čeho přesně chtějí dosáhnout, vedu k tomu, aby se alespoň perspektivně zvážili nasměrování na složení nějaké mezinárodně uznávané zkoušky, nejčastěji některé ze systému Cambridgeských certifikátů. Během této hodiny se též novému studentovi prokazuji doklady o ukončeném studiu anglistiky z filozofické fakulty UK a cambridgeským certifikátem CPE. Setkání trvá cca 30-45 min (dle pokročilosti) a je ZDARMA pro ty, kteří nastoupí do kurzu. Proti zneužití jsem nucena zavést poplatek 300,-Kč - splatný již při přezkoušení, o který Vám však bude automaticky sníženo kurzovné.

2) Materiály

Pečlivě zvolenou kvalitní učebnici anglického jazyka považuji za základní zdroj, ze kterého se student připravuje na hodiny. Nejčastěji jsou to jednojazyčné učebnice nakladatelství Longman nebo OUP (Oxford University Press), např. Headway, Cutting Edge, Gold, Masterclass apod., u začátečníků, kteří preferují anglicko-českou učebnici, Sign připouštím vyjímečně i staré klasiky, t.j. Prokopa (Angl. pro jazykové školy I.) anebo samouky. Protože žádná učebnice není dokonalá a každý z nás máme individuální potřeby, vždy ji průběžně doplňuji dalšími materiály. Ty jsou zaměřené buď na "vychytání" mezer v gramatice dotyčného studenta a její procvičení, nebo na obohacení suchých učebnicových témat o "real-life hot topics" (aktuální témata z BBC či z novin, zajímavé reálie, náslechy, literární texty z moderní anglo-americké beletrie, rozbory různých hudebních textů od Boba Dylana až po Floydy, kontroverzními konverzačními tématy apod. Možnosti oživení výuky jsou dány pouze její časovou dotací a jazykovou úrovní studentů.
Jsem zapřísáhlým nepřítelem stylu "no, ona nám vždycky něco na tu hodinu namnožila a my jsme dělali jenom konverzaci..." Toto je cesta do pekel. Pokud není žádný systém, hodiny na sebe nanavazují, nejde se kupředu v gramatice, nedělají se poslechy ani drily, žák nemusí doma dělat nic anebo ani neví co dělat, na hlavu se mu sypou bez ladu a skladu hromady slovíček, která příští půlrok už nikde nepotká, pak to ve výsledku maximálně možná někomu uchlácholí svědomí dojmem, že "na sobě pracuje", ale skutek utek.

3) Dva typy studentů

Prakticky od počátku se moji studenti řadí do jedné ze dvou skupin:
- Hard-working and self-motivated students se doma systematicky připravují z hodiny na hodinu, větinou směřují ke složení mezinárodně uznávané zkoušky. Pochopili, že hlavní díl práce leží na nich, a hodinu považují spíše za příležitost danou látku procvičit a rozšířit. Do této skupiny věrných patří kupodivu matky-intelektuálky na mateřské dovolené, které bývají často nejspolehlivějšími studenty (z pochopitelných důvodů).
- Interested students nemohou nebo nechtějí z různých důvodů věnovat tolik času domácímu samostudiu (např. protože si zrovna dodělávají doktorát, jsou více časově vytíženi svou profesí, malými dětmi apod.) a přesto angličtinu potřebují. S takovými pak postupuji v učebnici pomaleji a do hodin připravuji více dodatkových materiálů zaměřenýchna různá samostatná konverzační témata, rozšíření slovní zásoby, náslechy, apod. Nicméně i od nich vyžaduji domácí přípravu alespoň v minimálním rozsahu - slovíčka a idiomy se za ně učit nemohu a vyplnit u kafe stránku z Murphyho také zvládnou. (Oprašování angličtiny na konstatntní úrovni je totiž nereálnou iluzí - buď jdu kupředu, anebo od válu).

4) Z hlediska metodiky výuky

se mi osvědčila i práce v miniskupince - umožňuje totiž lépe simulovat skutečné situace, ve kterých je jazyk používán (dialogy, argumentace, nácvik gramatiky drilem otázka-odpověď apod.). Odlišné povahy a různost názorů jsou dobrou živnou půdou pro spontánnost a často i emočně oživí téma a učiní tak hodinu zajímavou. Přitom je v rámci dvou až tří dvojic ještě možno reflektovat individuální aktuální potřeby jednotlivců či jejich časová omezení, např. zadáním odlišných domácích úkolů. (Že ano, Tomáši T.?! )
I přes všechny horké super skvělé novinky v metodice (jako např. jak učit nesourodou skupinu velmi odlišných jazykových úrovní - fakt si nevymýšlím :-), jsem zastáncem staré dobré překladové metody, kterou občas používám jako jednu z technik při výuce nové gramatiky. (Házím žákům česky věty jednoho mustru a oni mi je zpátky vracejí anglicky s dosazenými různými slovíčky - tím se jim podvědomě fixuje jak nová vazba, tak slovní zásoba.)
Nové zájemce volající především po konverzaci mohu ujistit, že konverzace je běžnou součástí KAŽDÉ hodiny – všechny články, poslechy i témata, která nám projdou rukama, rozemeleme až na prach. Naopak hodiny, které by byly pouze a výhradně zaměřeny jen na konverzaci, neposkytuji – to bychom se bavili jen o tom, co měl kdo k snídani a jaký film viděl a za měsíc byste sami zjistili, že Vás to nikam neposunuje.
Samozřejmou podmínkou kvalitně postavené hodiny je stejná úroveň pokročilosti všech ve skupince.

Suma sumárum:

Individuální přístup + individuální potřeby + individuální tempo = nejefektivnější výstup Moje tipy:

• Neutrácejte čas a peníze v hromadných megakurzech, kde Vás slabší spolužáci zdržují a vyspělejší drtí.
• Nenajímejte si au-pairky, co si v Londýně udělaly First Certificate.
• Nesvěřujte se do rukou potulných "hoboes" bez minimální lingvistické erudice.

<> Pozn. hobo /´hobou/ = tulák, tramp, vagabund, sezónní, zpravidla nekvalifikovaný potulný dělník